Už je to uděláno, už je to hotovo!

....(nevídáno, zítra ráno šít se bude nanovo...:-))

Je došito,hurááááá!!! Ještě vás ale chvíli budu napínat než vám ukážu fotky :-) a řeknu vám, jak to vlastně všechno  začalo...aneb jak se z šátkařek staly nosítkovačky (a potažmo ještě jejich výrobci:-))

Ne, že bychom se na rodičovské 'dovolené' nudily, ALE...člověk přecejen potřebuje občas dělat něco víc než se věnovat ratolestem, ať už je to záliba či práce. V tomhle případě se nám to ale všechno propletlo dohromady - děti (naše i cizí), záliba (v jejich nošení) a nakonec i práce (nejprve v barvení a teď i ve výrobě prostředků k nošení). 

Na počátku bylo tedy vejce (doslova:-))....které nám vyrostlo v osobnost. Takové něco, které nám sice sahá sotva nad kolena, ale je ho slyšet až na druhou stranu čtvrtě, když se rozhodne, že s vámi nebude souhlasit. Navíc se tahle osobnost z (víceméně poslušného) nošence  transformovala v chodce, který se ještě brzy unaví, ale není ochoten slevit ze svých privilegií nošence (“Neci kočál, neci ťapy. Mami, aupa.”). Když se k tomuto přičte letošní vpravdě ladovská zima, která začala již v říjnu (a nebo ještě starší sourozenec rovněž milující nošení), tak se potřeba ergonomického nosítka stala akutní. 

Po vyzkoušení toho, co místní trh nabízel, jsme dospěly k závěru, že na 14ti měsíční batole sice ještě něco z nabídky stačí, nicméně průměrný tříleťák už z nosítka čouhá všemi směry. A tak jsme začaly pátrat jinde. 

Vhledem k tomu, že poměrně dobře ovládáme angličtinu,nebyl velký problem se zorientovat na zahraničnich nosičských fórech, na kterých nás do té doby zajímaly pouze šátky, a záhy bylo první batolecí nosítko na cestě k nám. A pak druhé, a třetí…jak jsme postupně zjišťovaly, co nám vyhovuje a co ne, tak jsme si take uvědomily, že v tomto směru je na místním trhu díra velikosti kráteru Etny.

Nosítek přibývalo, zkušeností také, a tak se v hlavě zrodil nápad (on se vlastně ani tak nezrodil, jako nás přímo cvrnknul do nosu jako Popelčiny oříšky), jehož podstatou bylo vytvořit batolecí nosítko, které by bylo funkční, praktické, pohodlné, bezpečné a krásné (nepíšu ideální, protože to, jak už víme, neexistuje:-)), a nabídnout jej místním nosnicím. 

Slovo dalo slovo, ruce si plácly a z kamarádek se staly i obchodní partnerky. Dvě hlavy někdy vymyslí více než jedna a čtyři zase někdy více než dvě. Tímto děkujeme našim drahým polovičkám za aktivní účast na projektu  v podobě neocenitelných prakticky-technických připomínek typu (viz foto níže):  “Za co to vlastně tahám? Nemohly byste to barevně odlišit?“ („Ne, miláčku, to by vypadalo hrozně blbě...“)

Následoval ještě poslední rychlý test trhu, z jehož výsledku nás málem zamrazilo, neboť situace připomínala hlad v Africe - inzerované nosítko dovezené ze zahraničí  se prodalo doslova rychlostí blesku a zůstala po něm ještě dlouhá řada zájemkyň. A tak se začal šít první prototyp. V průběhu jeho testování nás napadlo ještě několik vylepšení, která jsme posléze zrealizovaly při  šití toho prvního opravdového nosítka. 

A to vám, vážené nosičky a nosiči, představím v dalším příspěvku:-) Zůstaňte na příjmu!

****************************************************************************************

English version of the post is in works!